Vítám Vás v blogu FieSTy. Původně jsem to chtěla udržet v jednom vlákně - v GALERII, ale každým sednutím do ní cítím, že bude potřeba házet ty pocity a zážitky na papír či web, ať mám v důchodu co číst . První příspěvky budou vyhrazeny cestě za mým snem. Bude mít dva díly, ale ještě jsem se k tomu nedostala. I zde, v blogu, chci zdůraznit, že nebýt místní komunity, tak fiestu nikdy nemám. Nikdy. Až Vy jste mne navedli na to, že není nic špatného na tom, aby si člověk své sny plnil. Ano, to jsem věděla, že není špatně, ale bylo mi hloupé i jen pomyslet na to, že bych matka dvou dětí mohla mít jako sen malé, rychlé autíčko vhodné spíše pro mladé kluky. Já už teď vím, že jsem se rozhodla správně, každý kilometr v mém snu mne o tom utvrzuje. Jako teď, jen cesta z Opavy, ale zážitek....opravdu si to užívám.
Děkuji všem, kteří jste mne na cestě za mým snem podporovali. Jak jsem již psala, to autíčko je stvořeno pro to, aby rozdávalo radost. Bude mi ctí kohokoliv povozit, komukoliv fiestu ukázat (členům klubu, samozřejmě že ne každému, kdo půjde po ulici), chci svou radost sdílet, tak jen směle do toho, řekněte si.
A hlavně - jděte si za svými sny. Každý sen se dá splnit, když si za tím člověk půjde. Jen to někdy dlouho trvá.
A takto jsem vozila svůj sen celkem 11 měsíců na palubní desce S-Maxe. Vozí se tam i nadále. Pomáhalo mi to, abych nezapomínala sbírat korunky.

Příběh o cestě za snem I.

Příběh o cestě za snem II.

Zkušební jízda - duben 2014

Dneska jsem si užila parádní den. Něco napíšu do radostného vlákna, ale nevím, kam bych se měla vypsat z dnešního skvělého řidičského zážitku a tak to šoupnu tady k Maxíkovi.
Jak jsem již včera naznačila, tak na dnešní den jsem si domluvila testovací jízdu s Fiestou ST Ne, opravdu se neopičím po Srandistovi, který ji absolvoval včera a ze svých pocitů se nádherně vypsal....já si tu jízdu domluvila už před dvěmi týdny (takže se opičí Srandista, to dá rozum... )
Už před rokem, kdy jsem vstoupila do ford clubu jsem si přečetla pár testů o tomto autíčku. A pak jsem si jich přečetla více a více, zhlédla snad vše, co se dá o tomto autíčku najít. V prosinci jsme se byli na jednu podívat do Jablonce nad Nisou (ale jen podívat, posedět, nejezdili jsme). Já se prostě do toho auta zamilovala.... A abych konečně a nadobro rozlouskla, zda vůbec mohu o takovém autě jen přemýšlet, tak to prostě chtělo opravdu pořádně vyzkoušet. Nejsem už sama, takže to auto prostě musí vyhovovat celé rodině, dnes jsme to tedy vzali z gruntu. Nečekejte skvělé technické pojednání, jako umí třeba Srandista nebo Pekoli...nejsem technik, ale to mi nebrání v tom řízení si užívat. Prostě napíšu pár dojmů, myslím si, že by byla škoda to nehodit někde na papír, když mám zážitky čerstvé.
O tom autě už bylo napsáno vše možné, věděla jsem o něm daleko více než prodejce. To pochopil pán z Ford Kora ve Valašském Meziříčí velice rychle. Věděla jsem tedy, co můžu od Fiesty čekat, ale přeci jen vlastní dojmy a zkušenosti jsou nejlepší. Dnes jsme měli náročný den a v plánu po testovací jízdě byla pořádná procházka, takže jsme přijeli opravdu všichni (včetně psa). Bredie vyskočil z Maxe a hned se na něj vrhl zpoza plotu nějaký vlčák (prostrčil hlavu i s krkem přes plot a prostě se do Bredieho zakousl ). Takže jakmile jsme vyřešili, kam dáme psa, abychom mohli vůbec jet, tak jsme vyrazili.
Od dnešního testu jsem očekávala hodně věcí - pokud bychom takové autíčko někdy měli, tak musí být schopen ho řídit bezpečně Vojta, který od něj očekává zcela civilní a bezpečný projev, aby se ho prostě nemusel bát. Musíme se do něj všichni vejít. Já jsem velrybích rozměrů, to není žádné tajemství, Vojta zase žirafích rozměrů, navíc dva kluci a pes....a fiesta je maličké auto. Na dlouhé ježdění máme Maxe, ale na krátké pojížďky prostě využíváme Fábii, tzn. Fiesta by musela být schopna Fábku plně nahradit. A samozřejmě, hlavní důvod, proč po takovém autíčku vůbec toužím je jeho sportovní srdce. Takže to mi musí vyhovovat taky (a především ).
Ve 13 h pro nás byla nachystána st holka ve výbavě ST+ (a něco málo navíc) v barvě oranžová Molten. Úplná, ale úplná funglovka, na tachometru asi 70 km, dle prodejce právě my budeme úplně první zákazníci, kteří si ji budou testovat.
Nejdříve vyrazil Vojta - chtěla jsem, aby mi ji trošku prohřál. Komando s ním nechce jet, oba chtějí jet se mnou....achjo, doufala jsem, že alespoń jeden kousek udám... Za 10 minut jsou zpátky! Vojta má na obličeji přiblblý úsměv. Vlezl se, není to velikostně horší než Fábia a řídí se mu moc dobře. Sice mu to párkrát zdechlo, jak se bál zmáčknout více plyn, ale nakonec úplná pohodička. Tak pěkně to začíná!
Moc mi to neprohřál, ale přesto brzdy i spojka smrdí pekelně, fakt to sotva vyjelo z fabriky. Komando se cpe dozadu. Trošku potíže se sklápěním spolujezdcovy sedačky (prý stála celou dobu v salónu a každý si to zkoušel....to mne moc nepotěšilo, protože zrovna to by bylo něco, co bychom dělali x-krát za den, no, možná jen vadný kus?), ale nakonec všichni sedíme. Sedadlo je úžasné...vejdu se do něj sice jen tak, tak, ale je parádně pohodlné a opravdu dobré boční vedení. Chvíli hledám místo za volantem, volant docela nízko (a sedačka vysoko), ale nakonec se nějak uvelebím. Neumím zařadit zpátečku. Ve Fábii nemám kroužek a v Maxovi už vůbec ne. To je naštěstí detail. Vyjíždíme. S přesedáním a poznáváním nových aut jsem neměla nikdy problém a tak během pár stovek metrů přijímám za vlastní spojku, plyn i brzdu. Jako bych s tím autem jezdila odjakživa. Ale zatím se opravdu jen tak zlehka vozíme, motor není stále dobře zahřátý a chci si vyzkoušet civilní projev autíčka. Trošku se ze začátku peru s krátkými dráhami převodovky, přeci jen na Fábii to člověk musí jinak tahat. Ale nepochybuji, že to je něco, na co si zvyknu během pár desítek kilometrů.
Jezdíme v poklidu po Valmezu, autíčko je tiché a chová se jako naprosto normální a obyčejné malé auto. Tak fajn, tahle tvář je ok, ale teď bych ráda zkusila i něco jiného. Takže vyrážíme po okolí Valmezu. Už na to šlapu více....pán přestal mluvit, zato vzadu mám hotový fanklub Fordu! Ten jásot, vřískot, ba přímo eufórie mne vyvádějí z koncentrace a motor vůbec neslyším. No, co nadělám...snažím se odfiltrovat jekot ze zadních sedaček a soustředím se jen na jízdu. Už ji, holku, nešetřím a pořádně testuji přilnavost, akceleraci, brzdy, prostě vše. Meziplyny neumím, takže to nic. V obličeji mám přiblblý úsměv a vůbec nejde dolů. To auto prostě je naprosto úžasné. Je to droga, pěkně návyková! Drží jako přibité, je rychlé jako blesk, je veselé a hravé, je to prostě radost v každém okamžiku. Je to auto mnoha tváří. Tedy spíše dvou tváří. Když dojedem na úzké cestě dodávku, tak se fiesta zklidní a spokojeně a v poklidu se suneme kupředu. Najednou je z ní obyčejná fiesta. A zjevně si to myslí i řidič dodávky. Cesta se rozšiřuje, podřazuji a šup, jsem okamžitě před dodávkou (která zoufale zrychlila, aby se nenechala od té obyčejné fiesty předjet).
Jezdíme a jezdíme, nahoru a dolů, i hodně rychle (na obchvatu), jezdíme už 40 minut a samozřejmě, že nemám dost. A autíčko taky ne. Konečně se pořádně zahřálo a lačně čeká na každé zmáčknutí plynového pedálu, táhne jako zběsilé! Je to radost, co radost....je to prostě eufórie! Už musíme končit, nemůžu jezdit s testovacím vozidlem celý den, že jo? 60 km prý stačí. Vím, že jsem ani zdaleka nepoznala možnosti téhle malé uličnice. Kdykoliv jsem šlápla na plyn, tak pořád bylo k dispozici kopec výkonu navíc, který jsem nemohla využít, protože stačí pár vteřin a to auto fičí 150. Takové fajnové okresky nebo kousek dálnice v okolí nebyly, aby se dalo více testovat. Navíc ječící komando na zadních sedačkách.
Takže výsledek druhé části testování je jasný. To auto je skvělé...je s ním nekončící zábava, navíc bezpečná zábava. Ať jsem se snažila jak chtěla, tak utrhnout se mi zadek nepodařilo, jen lehce sklouzl v jedné mokré zatáčce. Podvozek je sice tvrdší, ale zase ne tak, jak jsem si myslela - nic, co by se nedalo vydržet. Řízení je skvělé, na řazení bych si ještě chvilku musela zvykat. Fiesta opravdu musí vyloudit úsměv na tváři (kterého se nejde zbavit ani teď) každému. Je to bezvadný lék na špatnou náladu, prostě s ní je legrace. Strašně toužím ji více poznat....chci znát její hranice při slalomech, chci vědět, jak se chová ve smyku (už jsem dlouho nebyla na nějaké fajnové škole smyku, že? ), chci se s někým porovnat ve sprintech (protože ona je děsně rychlá!), chci....PROSTĚ JI CHCI!
No a dost řečí....jsou to opravdu jen moje laické pocity, neumím to v tuto chvíli lépe popsat. Každopádně je to to nejzábavnější auto, ve kterém jsem kdy seděla. Už jsem testovala docela dost aut, ale tak nějak mi vždy stačila ta testovací jízda....u této fiesty to prostě nestačí. Tady platí, že s jídlem roste chuť. Takže jakmile se zakousnete (rozuměj sednete za volant), tak prostě nechcete přestat a chcete se bavit a bavit a bavit. Neměla jsem na tu testovací jízdu vůbec chodit, protože teď jsem zcela beznadějně ztracena. Chci více...mnohem více.
Prodejce nás nechal s autíčkem ještě dlouho mazlit, takže nakonec jsme strávili s fiestou úžasné 2 hodiny. Moc špatně se mi odcházelo, moc špatně. Naštěstí v Maxíkovi se jede taky super, takže to byla trošku náplast. Ale jen trošku.
Ano, už vím, že je to to pravé autíčko místo fábie. Ale kdy a jestli vůbec se podaří sen proměnit v realitu, toť otázka. Základ je - Vojtovi se už líbí taky. Takže budu pokračovat v šetření.
No a pár praktických věcí, které Srandista vynechal. Vyzkoušela jsem i zadní sedačky. Leze se na ně blbě (kéééž by přišli s tou pětidvířkovou verzí), ale to může být způsobeno i mými proporcemi. Ale místa je na nich překvapivě dost a pohodlné jsou taky. Určitě pro naši rodinu dostatečné. 5 lidí se tam nevejde, ale 4 v pohodě (pokud nebude řídit Vojta, pak si za něj nesedne už nikdo, stejně jako ve Fábii). V kufru je místa dost, srovnatelně s Fábií. Až mne to překvapilo! Takže jako 2. auto do rodiny je to pro nás pohodička. I pes se tam vejde. Navíc je možné objednat dvojité dno kufru, takže pak se vejde nákup i pes. No a motorový prostor....to je prostě radost. Když otevřu víko u Fábie, tak se tam krčí mrňavý tříválcový motůrek. U Fiesty je plno, opravdu plno - moc pěkný pohled. Jen ta barva...tak barva mne tedy nijak neoslovila. Vůbec nabídka barev pro fiestu st je pro mne zklamáním....červené se mi nelíbí, bílá je nádherná, ale pro Ostravsko nepraktická, černá to stejné (navíc mi bylo řečeno, že pro takto veselé autíčko je to jako by pohřebák jezdil růžový, že by to chtělo něco veselejšího)...pak už jen ta modrá...bída prostě!
No a to myslím stačilo, už tak to nikdo číst nebude. Přihodím ještě pár fotek.

Přiblblý úsměv č. 1


Přiblblý úsměv č. 2


Krasavice (myslím fiestu, samozřejmě)




Přiblblý úsměv i na zadní sedačce

Vojta se vejde


Je potřeba otestovat i pohostinnost


Nějak se od ní nemůžu odlepit....




A ještě tady nakoukneme:


A aby to nebylo Maxíkovi líto, když jsme v jeho galérce :

První setkání se snem - prosinec 2014

Tak mí fordí přátelé, je TADY! Sice je aktuálně 15 km ode mne, ale můžu ji kdykoliv navštívit (ha, to je jak zoo! ) a prostě...je už na dosah, je hmatatelná, existuje, viděla jsem ji DNES na vlastní oči. Můj sen se zhmotnil, teď už jen počkat 3 měsíce a budu se v ní i vozit. Asi to bude řádný nápor na nervy, trpělivost, navíc každý den jedu kolem salonu 2x, tak to budou muka, ale nedá se nic dělat, vše bylo a je naplánováno na předání v půlce března 2015, ale ve výrobě sebou holt hodili.
Celý příběh cesty za mým ST snem budu postupně doplňovat, nechám si pár prvních příspěvků volných. Cesta to byla dlouhá a dá se vlastně říci, že začala už v době, kdy jsem si začala dělat řidičák a zjistila jsem, že řízení je něco, co mne opravdu baví a tato vášeň mne neopustila ani po 18 letech a půl milionu najetých kilometrech. Ale více až později, až bude čas, chuť a spisovatelský den.
Dnes tedy přijela, STíhačka moje! Autíčko jsem objednala 8.10.2014, vyrobeno bylo 3.12.2014, ve středu (ideál čas pro výrobu si myslím ) a po 2 týdnech je tedy zde. Od prodejce jsem získala informaci, že by mohla dorazit někdy tento týden a od té doby nedokážu myslet na nic jiného než na to, až ji uvidím! Normálně zatemněný mozek, zamilovaná jsem až po uši. A když jsem dostala ve 14:30 info, že UŽ, že už ji tam mají, špinavou, s igelitama na sedačkách, papírkama kde se podíváš, tak to byl totální konec rozumného uvažování. Úplně se mi podlomila kolena, sekla jsem s prací a hned vyrazila. Srdce mi bušilo celou (krátkou) cestu jako splašené, Maxe jsem nebyla schopna zaparkovat před salon tak, aby se vešel mezi dvě čáry a stál rovně. A už jsem šmejdila po všech autech okolo, kde jí asi schovali. Hned při vjezdu do areálu jsem se nenechala zmást červenou neST fiestou. Nikde jsem ji neviděla. Prodejce jak viděl můj zoufalý pohled, tak se mne ujmul, zašel pro klíčky (pasivní) a dovedl mne k mé lásce. Úplně se mi zastavilo srdce při pohledu na ni. TAHLE je opravdu moje (tedy bude moje)? To přece ani nemůže být pravda! To je ale krasavice! A jak jí sluší ta špína, papírky a igelit! Fakt si na ni můžu šáhnout? Dlouho jsem nenašla odvahu, jen tak jsem posvátně civěla na ten okolený zázrak. Pak jsem ji tedy otlapkala ze všech stran a zatoužila podívat se dovnitř. Nevím, proč jsem začala zrovna kufrem..... , ale nakonec došlo i na posezení v sedačkách. Ty jsou ale paráádní, tak pohodlné! To snad není možné, že by mi je dělali na míru? Na mou velrybí míru? No asi jo! A ten volant jak akorát padne do ruky, přitom minule se mi zdál nějaký velký...asi mi ho taky udělali na míru! Hmm, krása, krása. A ten nájezd 5 km si musím zapamatovat, abych věděla, že mi ji nikdo neprojíždí!
A ta vůně novoty...úplně jsem přestala vnímat svět, uvolnila jsem se a už jsem v myšlenkách byla v Senici. No, budu muset počkat, nedá se nic dělat, ale vůbec, ale vůbec se mi nechtělo vylézt ven, to je asi každému jasné. Aby mi ta vůně třeba nevyčichla za ty 3 měsíce.
Prodejci už byla zima, tak jsem s očima na fieSTě odcouvala do salonu....no a tady příběh zatím končí i začíná. Našla jsem zatím první zádrhel, nelíbí se mi design pedálů. Ve všech zkušebních fieSTách i v katalogu mají na všech pedálech takové černé gumové čudlíky po celé ploše, v mé fieSTě je na brzdovém a spojkovém pedálu nějaký gumový paskvil a na plynovém NIC, jen holý hliník. PRodejce krčil rameny, koukali do jiných nových aut a taky to tam tak měli, tak prý asi změnili design. No, zkusí mi k tomu něco zjistit.
Nyní bude fieSTa do konce roku stát asi venku na uzavřeném parkovišti a až předají všechna auta v showroomu, tak se nastěhuje tam.
Zatím tedy pár měsíců bude fotogalerie z těchto míst. Snad to všichni přežijeme. Omluvte kvalitu fotek, jen pár rozstřesených z mobilu, ale snad to bude pro uvěření stačit.
A ještě pro pořádek, zatím jen krátké technické údaje:
Ford Fiesta ST+, výroba 12/2014, MY 2015, 1,6 EB, 134 kW, 182 k, barva orange molten (do jaké groupy se mám přidat? )
výbava - pokud něco nezapomněli namontovat, tak nejvyšší, včetně všech příplatkových možností (více rozepíšu později)
Je to prostě MAZEL neskutečný, jsem zamilovaná fakt až po uši a skoro se bojím, že se budu bát nastartovat, natož jezdit, aby se JÍ něco nestalo.

A teď už ty fotky....

Vánoce 2014 s FieSTou

O FieSTu je potřeba řádně pečovat, dokonce i v případě, že ještě není Vaše. To víte, úplně náhodou jedeme do toho servisu a fakt přímo před ním FieSTa stála a haluz jako blázen - zrovna vedle ní volné místo. Oni jí přeparkovali před tu přijímací kancelář servisu, která je prosklená a pořád jsou tam přijímací technici nebo prodejci náhradních dílů, takže velmi dobře je na ní vidět. No, tak jsem si říkala, že udělám rodinnou fotku do alba, ale komando najednou vyskočilo, každý jeden smetáček do ruky a prostě jí začali úplně přirozeně ometat. No měla jsem jim to zakázat? A zrovna okolo šel i prodejce, všichni koukali jako puci, ale nikdo se neodvážil říci ani půl slova. Jen prodejce pronesl cosi v duchu, že to teda ještě nezažil. Komando FieSTu ale fakt jen hladilo smetáčky (fakt hladili, na většině auta zůstala ledová krusta ještě na laku, odmetli jen prašan zhora), nic neškrábali (byť ten mladší chtěl být pečlivý a chtěl oškrábat i okna, ale přišlo mi to fakt zbytečný. ).

Předání - březen 2015

Osud tomu asi chtěl, že předání vozu padlo na pátek, 13. 3. Při objednávce fiesty, což bylo 8. 10., pokud si dobře vzpomínám, jsem si dělala s prodejcem legraci, že zrovna pátek 13. by byl takový vtipný den. Kdo by byl řekl, že to tak i dopadne.
K fiestě vedla dlouhá cesta, kterou někdy popíšu v samostatných příspěvcích. Byla to dlouhá cesta a nebyla vůbec jednoduchá, protože jsem musela zlomit hlavně sama sebe (a samozřejmě našetřit, k čemuž mi pomáhaly dvě práce). Nejen předsudky ostatních, ale hlavně ty své. Během těch 2 let, kdy jsem se do ní zamilovala, pak o ni začala uvažovat a zároveň šetřit jsem byla mnohokrát na pochybách a znova se rozhodovala. Naštěstí i přes ty pochyby jsem stále penízky sbírala a před 5 měsíci se autíčko objednalo. V tu chvíli to pro mne bylo čekání jako každé jiné. Ano, věděla jsem, že bude dlouhé, ale co oko nevidí, srdce nebolí, jak se říká.
A to byl právě ten kámen úrazu. Opět shoda okolností, výpadek stejného vozu ve výrobě a na fiestu přišla řada opravdu nečekaně brzy, vyrobili ji 3. 12. a 17. 12. ji přivezli do salónu. Jak proběhlo první setkání si můžete přečíst v prvním příspěvku tohoto vlákna (pak to budu muset nějak přeskládat celé, ať tu není takový chaos). Bylo to fakt silné...daleko silnější pocit než samotné předání. Prostě první setkání bylo přímo infarktové. Když vidíte zhmotnění svého snu na vlastní oči, tak je to prostě síla. Věřím, že někteří zde ví, o čem mluvím.
A pak přišly mučivé 3 měsíce čekání. Vím, že ne každý tomu rozumí, ale důvodů bylo dost a byly pro nás dost podstatné. A zpětně vím, že jsme se rozhodli správně, že i další načasování všeho okolo, včetně stavby přístřešku, prodeje fábie atd. Vše prostě má svůj čas a vyšlo to krásně, tři přímky (prodání fábie, přístřešek schopný provozu a vhodný termín pro předání vozu) se protly a konečně nastal ten den. Ještě bych se krátce vrátila k těm 3 měsícům. Ne, vůbec neutekly jako voda....vlekly se a jedna krize střídala druhou. Každý druhý den jsem měla tisíc chutí běžet do salónu a odvézt si ji. Byly dny, kdy jsem nemohla na nic jiného myslet. Bylo to fakt mučivé. Naštěstí toto skončilo a v tomto směru má dušička konečně klid, protože se můžu jít kdykoliv podívat (a samozřejmě, že hledám záminky x krát za den), posadit a povozit. Je tak blízko, vlastně hned vedle postele.
Poslední dny před předáním nebyly kupodivu tak zlé, jak jsem předpokládala. Už mi to totiž přišlo úplně normální, že mám auto, které bydlí 15 km ode mne a že to tak vlastně asi zůstane. Chodila jsem ji navštěvovat jako do nějakého zookoutku. Občas i sníh odmést. Posedět v sedačkách, pohladit volant. Přišlo mi to všechno strašně nedostupné, takový zvláštní pocit. Takže ani při samotném předání jsem pořád nevěřila, že opravdu nastartujeme a já budu moci odjet.
No, ale už dost planých řečí. Pojďme na malý fotoreport.

Předání jsme měli domluveno na 9:30. Ale protože Dejvidek chtěl fiestu taky vidět a navíc i projet svého S-Maxe s automatickou převodovkou, tak jsme před salónem byli u v 9h. Maxe jsme projeli (důkladně), automat zcela zdravý. Při parkování jsme prodloužili řadu S-Maxů na 3 (jeden z toho byl tedy náš). Ještě jsem se smála, jaká je to náhoda, že jsou tam 3. A pak jsem u dveří salonu spatřila Japa. Nějak si domyslel, kdy budeme fiestu přebírat a přijel taky.



Jak sami vidíte, bylo opravdu hnusně, 3°C a padal sníh s deštěm. Ideální čas k převzetí vozidla na letních gumách a výletu přes celou republiku.

Dejvidek s JaPem se zasekli u fiesty, ale nakonec se odebrali k domovům.

Pak mi prodejce sdělil to sladké tajemství, že samozřejmě zapomněl objednat bezpečnostní matice na kola, vanu do kufru a opravnou sadu na lak. Auto mu stojí 3 měsíce na saloně a on zapomene.... Tak jsem mu sdělila tajemství zase já. Že tu jedinou věc, kterou jsem neměla zaplacenou - tu sadu na lak za asi 700,- budu mít zdarma jako odškodné za pozdní dodání.

Tak jsme se tedy nastěhovali do salónu



Tak tohle musí dolů při nejbližší příležitosti



Podložky salonu dolů!



Krásné koberečky na míru dovnitř!





První klubová podložka na svém místě



A druhá taky



No a pak jsme si sedli a prodejce se nám snažil ukázat funkci všech tisíce knoflíků na palubovce. Marně.... Mně stejně zajímal jen ten jeden jediný. Funkce všeho toho chaosu v interiéru si člověk nejlépe musí vyzkoušet stejně sám. Taky jsme nastartovali. Lehké zabublání a pak se motor neskutečně ztiší. Na volnoběh je tak tichý, že to vypadá, že vlastně není zapnutý. Ale ozvat se umí pořádně v těch vyšších otáčkách (ty jsme v salonu nezkoušeli, to je jasný).

A pak ji vyvezli před salon....



Jak jí to sluší, když je čistá, že?

Pak jsem si tedy sedla já. Ostudný rozjezd s poskakováním. Spojka zabírá u fiesty hodně nahoře a jednička je hodně dlouhá, takže mé rychlé zařazení dvojky kvitovala nepěkným nespokojeným bubláním a hopsáním. Jááj, ST autoškola.

První cesta pro první nádrž 100 oktanové dobroty (jo, půjčila jsem ji na chvíli i Vojtovi, pak jsme se dokonce hádali, kdo v ní pojede pro kluky do školy. Tak každý jsme jeli nakonec pro jednoho, ať se nehádáme )



No a protože už jsme stihli všechno zapomenout, včetně toho, jak se vlastně do auta bez klíče leze a že se taky startuje bez klíče, tak byl nejvyšší čas odjet.

Jedna do rodinného alba - už jedeme jenom ve FORDECH!



A o tom, co bylo dále, podrobné pocity z prvních 1100 km zase příště. Fiesta je velký žrout energie a ta mi teď chybí, takže další report dnes prostě nedám...ale sepíšu to, určitě, protože ty první chvilky a pocity se už nikdy nevrátí.

6 dnů a 1300 km za námi

Když jsem si troufla uvažovat o sportovnějším autíčku, tak zrovna ten rok byl docela silným ročníkem – objevila se řada nových hot hatchů a tak jsem trávila spoustu času čtením a sledováním všech možných i nemožných testů. Nároky jsem měla dosti vysoké vzhledem k tomu, že auto není využíváno jen pro zábavu, ale mělo také plně nahradit fábii – poskakovače po městě. Jezdíme denně hodně krátkých tras. Sice se to zlepšuje a už jich je třeba jen 3-5 denně, ale přesto musí tuto funkci nové auto zastat. Musí být bezpečné pro Vojtu. Tzn., že to musí být auto dvou tváří. Při normální jízdě musí být klidná a nenápadná (Vojta by byl nejraději, kdybychom sundali křídlo, sundali st znáčky a brzdiče hodili do nějaké šedivé barvy ) jako každé jiné malé auto. Musí se do něj všichni vejít, včetně psa. Ne na dlouhé cesty, ale na kratší pojížďky či výlety. Takže ideálně pětidveřová verze. Nemusela by žrát jako tank, tak do těch 10 l/100 km, kdybychom se vešli. Prostě jsme od fiesty měli velká očekávání. Po všech těch testech, které jsem si načetla, než jsem začala plánovat, jsem tušila, že by fiesta mohla být ta správná (respektive nic lepšího se neobjevilo a každý další test prohluboval mou vášeň pro tuto malou stíhačku). V listopadu 2013 jsme ji poprvé byli vyzkoušet. Do Jablonce nad Nisou, kus cesty. Nejezdili jsme, jen si ji důkladně prohlíželi a poseděli v sedačkách. K opravdovému vyzkoušení došlo v dubnu 2014. A tehdy jsem pochopila, že to je přesně to, co chci…

A pak tedy nastal ten netrpělivě očekávaný den předání vozu, který jsem popsala minule. A co bylo dále? No, spíše co předcházelo….špatná předpověď počasí, kolem nuly, velké riziko sněžení, déšť. A k tomu letní gumy. Mé velké těšení na první víkend s výletem do Prahy se začalo hroutit. Jenže jak jsem sedla do fiesty, tak najednou jsem nebyla na pochybách. To prostě nešlo…to prostě nešlo přijet domů, zaparkovat a NIC. Tak moc jsem toužila vše vyzkoušet a opravdu zjistit, zda jsem si dobře vybrala, že jsem prostě vyjela. Přežily jsme i opravdu ošklivé počasí, kdy při cestě zpět půlku cesty sněžilo, pršelo a bylo 0°C. Ale fiesta to zvládla. Měla jsem v ní velkou důvěru.

Jaká tedy vlastně je? Můžu vůbec po 1300 km dělat nějaké závěry? To asi nemůžu, ale ráda bych se vypsala z nějakých těch pocitů a dojmů.

Celkové shrnutí:
FieSTa je úžasná. Je to auto dvou tváří, přesně takové, jaké jsme si přáli a jaké jsem si vysnila. Je to mazel. V každém okamžiku se chová tak, jak si představujeme. Vojta s ní jezdí jako s fábií. Pomaličku, opatrně. A ona to s grácií akceptuje. Pod lehkým plynem se tváří úplně nezúčastněně a sune se v proudu vozidel naprosto nenápadně. Je to maličké auto, ale působí zvenku i vevnitř robustně, člověk se v ní cítí celkem bezpečně. Karoserie je tuhá, řízení je také tužší, sedadla jsou objemná a pevná, řadička taky neplápolá ve větru. Člověk má pocit, že sedí v mnohem větším autě.

Ale Vás asi nezajímá, jak jezdí pomalu, že? No ano, ta druhá tvář je mnohem zajímavější a já ji miluji. Jasně, že i já s ní jezdím pomalu (v provozu, v obci), ale ona mi pořád dává najevo, že kobylky má a že je kdykoliv připravena je použít. Při každém přeřazení a doteku plynového pedálu se ozve. Někdy hluboce zabručí, jindy si jen tak zabublá. Mám pocit, že pokaždé je ten zvuk trošku jiný. U vyšších převodových stupňů mám dokonce pocit, že je to už nespokojené bručení. Ona nechce jezdit na šestku šedesátkou v obci (byť k tomuto řazení vybízí ta protivná šipka na palubáku). Pořád trošku provokuje, jsou to takové dráždivé zvuky, které vybízejí, aby člověk při první příležitosti ten pedál zašlápnul až na podlahu. Fiesta si prostě chce pořád hrát. Ne vždy má člověk náladu na hraní, ale tomu se prostě nedá ubránit. Nemám problém v autech jet uvolněně a v pohodě, ale po 5 minutách za volantem fiesty se mi začnou potit ruce a hledám každou příležitost, kdy trošku ten pedál prošlápnout.
Zatím točím jen do 4000 otáček (ale to se po víkendu změní), ale i to stačí ke královské zábavě. Rozjezdy volím zatím mírné, tedy na jedničku mírné, dvojku už trochu přišlapuji a u trojky a čtverky to už moc nešetřím. Pružné zrychlení je velmi razantní, fiesta je velice rychlá a předjíždění je vyslovená radost. Ostatně výkonová křivka má téměř kolmý nástup, takže se není co divit. Je opravdu potřeba rychle zařadit a bleskově chytit volant oběma rukama. Fiesta v tomto směru má řízení hodně tuhé a stačí lehká příčná nerovnost a uskakuje do strany. Řídit ji je docela makačka na ruce, stále se snaží vyrvat volant z ruky. Tohle není stížnost, je naprosto cítit, že přesně takto to patří. Tvrdý podvozek se zrcadlí v odezvě ve volantu a prostě je potřeba si ji pořád dost hlídat. U fábie jsem mohla držet volant i jedním prstem, u S-Maxe stačí dva, u fiesty jsou potřeba dvě pevné ruce.

Největší radost jsou ale samozřejmě zatáčky. Je mi jasné, že jsem se zatím ani omylem nedotkla hranic tohoto auta, přece jen se seznamujeme. Gumy ani jednou nepískly zatím, ale přesto zatáčkama mohu projíždět o více než 50% rychleji, než bych si troufla s předchozími vozy. Podvozek je opravdu velice tvrdý, v porovnání s S-Maxem na 16“ pneumatikách je to jiná planeta. Doslova. Ale výsledek je opravdu úžasný. Auto drží v zatáčkách neskutečně, jede jako po kolejích. Zatím jsem neměla odvahu hrát si s esp režimy, které má fiesta 3 (zapnuto, sportovní režim, vypnuto), takže je v zatáčkách zcela neutrální, někdy lehounce uskočí zadek. Ale vím, že právě v tomto bodě dokáže být hodně zábavná a zadek velmi veselý. Ale postupně, nemůžeme si hned hrát naplno.

Zkusím podrobněji k jednotlivým částem auta:

Exteriér – já jsem nadšená. Nemůžu z ní spustit oči. Ta velká tlama je prostě velká, ale už jsem si zvykla. Pořád po ní pokukuji. Když jsem v práci, tak se na ni chodím dívat z okna. Nevidím na ní ze svého okna, tak chodím ke kolegyni na druhou stranu. Doma hledám záminky, proč jít ven, abych se mohla koukat. Barva je krásná. Už jsem si zvykla. Už je moje. Už je prostě v mém srdci i se vším, o čem jsem měla pochybnosti. Jediné negativum je, že slícování hlavně přidaných dílů (nárazníky, prahy) není optimální a dokonce pak špína prolézá a zatéká až do vnitřních částí karoserie. Holt to není prémiovka, to se nedá nic dělat.
Podvozek – jak jsem již psala – je tvrdý. Dost tvrdý. Dá se to vydržet, ale tak po 2h to chce trochu tělocviku mimo auto. D1 je zcela nevhodná komunikace pro toto auto. Tvrdý podvozek v kombinaci s krátkým rozvorem dělají z auta totálně uskákanou krabičku. Asi to nebude nic zdravého hlavně pro auto. Této dálnici se vyhýbat. :-/ Na okreskách se stává z tvrdého podvozku samozřejmě přednost. Snad raději ani nechci vědět, jak rychle se dají některé zatáčky projet. Zatím ať jsem udělala cokoliv, tak se mi auto spíše pochechtávalo a bylo více než jasné, že se k limitu ani neblížím (ale asi ho ani nebudu na běžných cestách testovat) – vše zvládala s přehledem, jako cestu pro rohlíky do obchodu za rohem. Věřím, že na slalomu podvozek taky ocením. Náklony karoserie jsou prakticky nulové, respektive zatím jsem si nevšimla. Mám pocit, že se auto prostě sroluje do zatáček přesně tak, jak je potřeba. Ve městě je to pohoda. Sice každá díra je cítit, ale nic strašného to není.
Řízení – paráda. Je opravdu dost tuhé, ale to je dobře. Prostě žádné leháro s jednou rukou. Občas si jednu položím, ale fiesta mi většinou dá brzy najevo, že mám volant držet oběma rukama. Pořád mi něco povídá o tom, co se děje na vozovce. Pořád lehce poškubává volantem, pořád se něco prostě děje. Klidně bych přivítala i více komunikace, věnec volantu je na můj vkus moc vycpaný kůží. Řízení je taky velmi ostré, což je úplně super. Zatím jsem nemusela nikdy přehmatávat ani ve vracákách. Parádní!
Řazení – myslela jsem si, že řadička je moc vepředu, ale není to tak hrozné. Zvykla jsem si rychle. Jednička je velmi dlouhá, takže chvilku trvalo, než jsem si zvykla. Spojka zabírá až docela nahoře, takže několik prvních rozjezdů bylo ostudně uhopsaných. Ostatní stupně se dají nasázet naopak velmi rychle. Zatím motor moc netočím, ale je úplně cítit, jak si fiesta bude ve vyšších otáčkách libovat. Zvuk nad 3500 otáček se pak stane libozvučnější, sytější a prostě je cítit, že tohle přesně je to pravé a že ještě, ještě, ještě výýýš! Ještě si počkám. Trochu jsem zápasila se šestkou. V žádném autě s ručním řazením jsem ji dosud neměla a tak jsem ještě neměla tu správnou pozici pro hození tohoto stupně. Takže mi několikrát utekla na čtverku a pak jsme šli i přes 4000 otáček. Věřím, že mi to odpustí. Ale už jsem se naučila ruku zkroutit tak, abych tam tu šestku lupla bez rizika přeskoku jinam.
Brzdy – ostřejší, silné, ale dávkují se naprosto bez problémů. Nesrovnatelné např. s tou fábií, kterou mám aktuálně zapůjčenou – tam brzdy fungují, až je pedál zavrtaný v podlaze, hrůza.
Interiér – to je chaos, to Vám povím. Ten středový panel s rádiem, navigací a vším je hororově zmatečný. Už jsem si sice zvykla, ale když jsem nemohla najít tlačítko pro vyhřívání zadního skla, tak jsem dokonce musela nakonec zastavit. Zkusím to vzít trošku podrobněji.
Sedačky – ty musí být na prvním místě, protože to je to nejlepší na celém interiéru. Jsou naprosto úžasné. Je mne kus, to není nic neznámého, ale vejdu se. Jsou pohodlné. Ano, i na delší cestu to jde. Ale jsou opravdu velmi pevné, boční vedení je v zatáčkách vynikající, prostě jedete spolu s autem, nikde to s Váma nesmýká. Na delší trasu to chce ale opravdu občas zastavit a protáhnout se, protože neumožňují jinou polohu než tu jednu jedinou. Po 2h začnou také trochu tlačit švy na sedákové části. Ale to se asi ještě poddá. Jinak naprosto perfektní. A krásně vyhřívají. Vyhřívám často, na moje bolavé záda je to balzám. Vylízá se z nich v pohodě, chce to jen trošku tréninku. Ale už mi to nepřijde.
Měla jsem problém s tím, jak se dostat k tomu strašně dalekému bezpečnostnímu pásu na dalekém B-sloupku (třídveřák prostě), ale už jsem na to přišla a přitáhnu si ho zespod – žádný problém. Rovněž dobře funguje skládání sedačky, když někdo jde na zadní sedačku. Stačilo trošku tréninku a vysvětlení, jak na to, aby se mechanismus zbytečně nepoškodil a jde to bez potíží. Prostě obavy z těchto praktických věcí byly liché.
Funkční prvky v interiéru – vše jsem chtěla vyzkoušet hned.
Takže jsem tedy začala se SYNC – a zkusila jsem hlasové ovládání vytáčení telefonu. Jenže angličtina moc nezná česká písmena, takže jsem nepřišla na to, jak říci Vojtěch, Daniela apod. , aby tomu fiesta rozuměla . Takže fiesta postupně zavolala Skubimu, pak Dixovi a nakonec Mirinovi. Nevím, proč si vybírala zrovna všechny z Ford clubu…:D Asi dobrý vkus. Tím tedy skončily mé pokusy o ovládání SYNC hlasem. Spárování telefonu se SYNCem se povedlo až po tom, co spárování provedl Dr. Romča. Já to stejné předtím udělala x-krát, ale vždy to vypadlo. Takže Dochtore, máš na všechno v autě zjevně dobrý vliv, protože teď to funguje bez potíží!
Navigace má také svůj vtipný příběh. Stále se seznamujeme, ale začínám ji věřit. Sice mapy nejsou úplně podrobné a u některých vesnic nejdou na ulicích zadat čísla popisná, ale zatím jsem se všude dostala. Dokonce i k Mlyekovi mne fišta zavedla až před jeho bránu, z čehož byl sám překvapen. Když jsem ale v sobotu večer odjížděla z OC Harfa v Praze a chtěla jsem domů, tak fiesta si chtěla ještě koupit něco na sebe a zcela neomylně mne zavedla do podzemek OC Černý Most. Zadávání trasy s několika průjezdními místy (nedělní okresky) funguje, ale vždy se snaží navigace navést ke každému konkrétními cíli, což je vždy střed města či obce (většinou náměstí). Takže je to trošku padlé na hlavu, ale člověk si zvykne na vše.
Dešťový senzor, samostmívací zrcátko, tempomat, to jsou všechno prvky, které jsem v autě nikdy neměla, tak jsem netušila, co od nich čekat. Vše vyzkoušeno, otestováno a spokojenost. Senzor ještě trošku ladím, zrcátko je lepší, než jsem čekala a tempomat je na dálnici fajn. Ale jinak ho asi moc používat nebudu, konstantní rychlost asi není to, co se k stčku hodí.
Trošku jsem se obávala vyhřívacích vláken na čelním skle, ale naprosto v pohodě, vůbec mne to neruší. Co mi ovšem vadí velmi je B sloupek, který je u třídvéřáku velmi vzadu a velice brání ve výhledu při připojování z pruhů a hlavně při couvání, kdy se člověk potřebuje prvotně kouknout, kam vůbec couvá. Pak už vždy používám zrcátka a na poslední dojezd k překážce vzadu pak pípáky. Nyní je tam kamera a zatím jsem z ní nešťastná. Jsem zmatená a vůbec mi tam nesedí. Protože ale byla dost drahá, tak si na ni budu muset zvyknout.
No, více už mne teď nenapadá, když tak se ptejte, co Vás třeba zajímá. Interiér je celkově pohledný, různé drobné detaily, podsvícené prahové lišty jsou krásné, svítící elegantní linka v přihrádce spolujezdce, svítící držáky na pití ve středovém tunelu….ráda se do ní prostě vracím a úplně nejraději mám startovací tlačítko. Těším se na další společný víkend, tentokrát na Slovensku.

Ještě trocha pracovních fotek

Třetí nádrž 100 oktanové dobroty už je vevnitř





Jí se jenom venku


Neděle:

No .. už sem ani nedoufal

Ale mám to dočtené, ten poslední post . Nějak se mi nedostávalo času u PC, tak sem to musel číst tři dny po kouksách

Hodně obsáhlej report ... hezkej, z tvého vlastního pohledu Karma.

velryb, moc pekne popisane, len tak dalej. Ja sam si pamatam, aka to bola extaza pocitov, ked som mixera vyskusal, ake to bolo, ked som rozmyslal, ci ho mam kupit (stali sme pred rozhodnutim kupit byt na hypo), ake to bolo, ked som ho zaplatil a zobral si ho domov, a potom vsetky tie krasne momenty, ktore som si s nim odzil. Takze viem ako sa citis, a je len dobre, ze tieto pocity tu zaznamenavas pre dalsie generacie.

Takze len tak dalej, napriek tomu, ze moc na forum posledne mesiace cas nemam, tak urcite sa vzdy zastavim pozriet, az tu od teba nieco nove pribudne.

P.S. Po ceste do Brna som si vsimol, ze si nepouzivala medzi plyny. Az bude motor plne zabehnuty, tak ti musim ukazat, jak telepaticky tam tie kvalty na Fieste na rozdiel od Fabky padaju

P.S.1: Uz sa neviem dockat, az mixer ziska nove srdce, mam pocit, ze co sa tych prvych pocitov tyka, budem po tej dobe zazivat take male dejavu.

Kluci, díky. A díky všem, kteří si ten report přečetli. Chápu, že už to tady na fóru moc nefrčí teď, ale i já sama se budu ráda vracet k těm prvním chvilkám.
Srandisto, já nebyla schopna po cestě do Brna a dále dělat nic jiného než se zoufale snažit udržet pozornost. Meziplyny fakt ne. Je na ně čas, až bude zaběhnuto a tedy nebude vadit, že mi to třeba uteče i vysoko ty otáčky, tak můžeme pozkoušet. Ale zda to nakonec budu používat, to se uvidí.
A na toho Tvého mixéra se už moc těším, škoda, že neklapne ta Senice.

Co nového u fiesty? Je radost s ní jezdit, motor zraje jako víno a je čím dále ostřejší v projevu a také zvuk je takový plnější. Je to fakt beSTie. Pořád na mne pokukuje, pořád při každém přeřazení ponouká k prošlapávání pedálu. Je to děsně návykové to auto. Padly jsme si spolu do oka, mám pocit, že mi ji vyrobili celou na míru.
Jsou i věci, se kterými spokojená nejsem - např. výhled dozadu přes B sloupek při couvání nebo při nájezdu někam je úplně zoufalý. To dvojité víko v kufru je taky pěkně naprd, zatím s tím svádím líté boje. Ale to se snad poddá. Dneska jsem do kufru dala ty tašky do auta z Lidlu. Snad to bude držet, hasičák mi lítal po kufru a to není moc fajn. Tento týden fiestu čeká zase výlet na Slovensko, jedeme s Vojtou na 3 dny do Rájeckých Teplic na relaxační pobyt a tak vezmeme fištu s sebou. Věřím, že nějaké pěkné okresky na blbnutí tam najdu.

Na ceste od Považskej Bystrice do Rajeckých je pár celkom pekne zatočených cestičiek....