Ford Focus MkIII Combi 1.6 EcoBoost TitaniumPo roce užívání a více než 22 tis. najetých kilometrech jsem se konečně dokopal k napsání obsáhlejší recenze. Své pohnutky ke koupi tohoto auta už jsem popisoval ve své
fotogalerii, proto se zaměřím na praktické poznatky z běžného používání. Snad to někomu pomůže při rozhodování o koupi.
DesignDesign je silně subjektivní věc, proto jenom stručně. Za sebe mohu říct, že bych si asi nekoupil auto, které by se mi vyloženě nelíbilo. Musím uznat, že v modré metalíze, na hliníkových kolech a s černými předními světlomety vypadá elegantně a dravě zároveň. Asi by se dalo konstatovat, že vzhled neurazí ani nenadchne. Ale znáte nějaký současný kombík nižší střední třídy, který svým designem chytne za srdce? Mě žádný nenapadá.
InteriérPodobně jako design exteriéru, může i interiér vyvolávat rozporuplné reakce. Je pravda, že vzhled nemusí vyhovovat každému, ale z hlediska ergonomie nelze interiéru téměř nic vytknout. Středový panel je lehce natočený k řidiči, což může v někom evokovat vzpomínky na starší modely BMW. Všechny ovládací prvky jsou v dobrém dosahu řidiče a jejich ovládání je velmi intuitivní. Dokonce i ovládání autorádia je snazší, než se podle množství tlačítek může na první pohled zdát. Co mi vadí, jsou držáky na nápoje před loketní opěrkou, které jsou slušně řečeno na nic, nikoliv na nápoje. Jsou totiž moc mělké, takže si můžete vybrat. Buď do nich dáte půllitrovou PET láhev nebo budete řadit. Jsem pragmatik, proto volím druhou variantu. Nevadí, do jednoho jsem dal vůni od California Scents, do druhého si odkládám klíče a pití dávám do kapsy ve dveřích…
Materiály jsou vesměs kvalitní, na vrchní části palubní desky a výplních dveří dokonce měkčené (ne že bych si na to nějak potrpěl). Potěší na omak příjemná kůže na volantu a ruční brzdě. Slícování jednotlivých dílů není ale všude úplně dokonalé a na rozbitém povrchu některé plasty nepříjemně povrzávají, což se týká hlavně plastu okolo autorádia. Chválu si naopak zaslouží sedadla. Jsou pohodlná i při delších cestách a mají výrazné boční vedení, díky kterému podrží tělo i v rychleji projížděných zatáčkách. Také odhlučnění je na velice dobré úrovni. Do interiéru proniká spíše aerodynamický hluk (slyšitelný při vyšších rychlostech) a hluk od pneumatik.
Se svojí výškou 174 cm nemám žádnou zásadní výtku ani k prostornosti interiéru. Na pravou nohu je podle mě víc místa než ve Focusu II, se kterým občas taky jezdím. Vyšším postavám může vadit vystouplý levý roh palubní desky s ovladačem světel. Problémem může být také nesmyslně široký středový tunel, který omezuje místo pro pravou nohu spolujezdce. Proto je třeba posunout sedadlo trochu více dozadu, což naopak omezuje prostor pro nohy na zadním sedadle, kterého by obecně mohlo být trochu víc. Stejně tak zavazadelník se díky svému objemu asi nestane snem českých chalupářů. Má ale pravidelný tvar a nízkou nakládací hranu a běžným přepravním potřebám naprosto dostačuje. Trochu mi vadí horší výhled šikmo vpravo, kdy je vidět až poměrně daleko před auto. To je nepříjemné hlavně při najíždění do křižovatek, protože se hůře odhaduje, jak daleko je obrubník. Ale dá se na to zvyknout. Na obhajobu konstruktéru Fordu musím dodat, že mám sedadlo nastavené do nejnižší polohy, protože mi vadí vysoký posed. Což k výhledu z auta úplně neprospívá.
Motor a převodovkaKonečně se dostáváme k tomu, co většinu majitelů Fordu zajímá nejvíc, a to jak Focus jezdí. Přeplňovaný benzinový motor 1.6 Ecoboost o výkonu 150 koní propůjčuje autu velice služnou dynamiku. Díky své pružnosti začíná spolupracovat od 1500 otáček za minutu, od 2 tis. otáček je pak znát citelnější nástup turbodmychadla. Při běžné jízdě není nutné motor vytáčet nad 3 tis. otáček, ale po překročení této hranice je velice agilní a ochotně táhne až k červenému poli. Když si odmyslíme lehký kopanec způsobený nástupem turbodmychadla, připomíná motor svým projevem spíše atmosférické agregáty, a to včetně výkonové špičky ve vyšších otáčkách. Samozřejmě, je třeba počítat s určitou turbodírou, která ale není nijak výrazná a projev motoru je na hony vzdálený starším turbodieselům (dlouho nic – kopanec – zase nic). Při ustálené rychlosti je motor téměř neslyšný, v zátěži má příjemně jadrný zvuk, který by měl mít částečně na svědomí symposer. Nepůsobí však nijak uměle. Při stažených oknech je při přeřazení slyšet odfukování turba. Díky dlouhým převodovým stupňům je při potřebě razantnější akcelerace z nízkých otáček lepší podřadit. I když motor ani v opačné situaci nijak neprotestuje, působí trochu ospalým dojmem, k čemuž do jisté míry přispívá i výše zmíněná linearita.
Jako u každého turbomotoru je spotřeba hodně závislá na stylu jízdy. Dá se jezdit za šest i deset litrů. Po roce mám dlouhodobý průměr 7,3 l/100 km, stará atmosférická 1.6 konzumovala při podobném jízdním stylu o deci méně. Více o spotřebě v
samostatném vlákně nebo na
spritmonitor.de.
Šestistupňová převodovka má trochu delší dráhy řazení, ale jinak by se dala označit jako „klikací“. Řadí hladce, přesně a rychle. Občas se mi nepovede na poprvé trefit správný rychlostní stupeň, což ale přisuzuji spíše mezičlánku mezi volantem a sedačkou. Spojka klade překvapivě malý odpor, ale jinak je typicky fordovská. Zabírá více nahoře a na malém úseku. Při rozjezdu i řazení je třeba jí podržet trochu delší dobu v záběru a sladit pohyb spojkového pedálu s plynovým, jinak se dostaví trochu nepříjemné škubnutí. Není to nic, na co by se nedalo zvyknout, ale ne vždy se mi podaří přeřadit tak hladce, jak bych chtěl.
Podvozek, řízení, brzdyPodvozek je skvělým kompromisem mezi komfortem a jistými jízdními vlastnostmi. I když není vyloženě měkký, je při běžné jízdě velice poddajný a pohodlný a i na 17-ti palcových kolech dokáže odfiltrovat většinu běžných nerovností. Kvůli vyšší hmotnosti je oproti předchozím generacím v pomalejších zatáčkách trochu těžkopádný a nezatáčí s takovou lehkostí. V rychlejších zatáčkách je ale velice stabilní, přehnaně se nenaklání a ochotně drží stopu. Díky měkčímu naladění nemá ani na rozbité silnici tendenci odskakovat a kopíruje povrch vozovky. Jediné, co z mého pohledu podvozek nedokáže odfiltrovat úplně ideálně, jsou krátké příčné nerovnosti. Nutno ovšem dodat, že ani při projetí větších výmolů se do interiéru nepřenášejí žádné výrazné rány ani vibrace. Ozve se pouze tlumené vzdálené klepnutí.
Limity podvozku jsou opravdu vysoko. Když si myslíte, že už jste se jim přiblížili, Focus se pouze nakloní, zapře se o vnější kola a ochotně zatočí, přičemž krásně cítíte přenosy váhy. Při správně volbě stopy je ale hodně dlouho neutrální a i když dokáže být někdy na limitu lehce přetáčivý, ve většině případu se dostaví pro předokolky typická nedotáčivost, kterou lze snadno korigovat ubráním plynu, po kterém auto poslušně utáhne stopu. Když to opravdu hodně přeženete a podaří se vám utrhnout všechna čtyři kola, reaguje auto na pokusy o navrácení do požadovaného směru poněkud jalově. V nejhorším případě ale vše vyřeší citlivý zásah stabilizačního sytému, který nereaguje zbrkle a dovolí i lehké sklouznutí, ale nedá se úplně vypnout. Škoda. Ruční brzda je tak krásně po ruce…
Další technickou finesou, která jistě stojí za zmínku je systém stranového přerozdělování točivého momentu tzv. TVC – torque vectoring control, který pomocí přibrzďování jednotlivých kol přenáší točivý moment na to s lepší trakcí a supluje tak funkci samosvorného diferenciálu (nebo diferenciálu s omezenou svorností, mám-li být technicky přesný). Systém se chová jinak než mechanický samosvor, ale funguje celkem obstojně a pomáhá například při výjezdu z vlásenek nebo při potřebě rychlejšího rozjezdu, kdy neomezuje výkon jako některé protiprokluzové systémy. V ostrém hatchbacku by mě tahle vymoženost asi štvala, ale v rodinném autě se jedná o poměrně jednoduché a efektivní řešení.
Řízení s elektrickým posilovačem je přesné, klade adekvátní odpor, ale téměř postrádá jakoukoliv zpětnou vazbu a v určitých situacích působí trochu uměle. Není to nic, co by vyloženě lezlo na nervy a stěžovalo ovládání auta, ale přeci jen bych uvítal trochu větší komunikativnost.
Brzdy jsem nezkoušel při větší dlouhodobé zátěži například na okruhu, ale i při dynamičtější jízdě po okreskách nejeví známky vadnutí a pro běžné jezdění jsou dostatečně dimenzované a účinné. V první fázi kroku brzdového pedálu jsou na můj vkus zbytečně přeposilované, což je nepříjemné při potřebě lehkého přibrzdění v nižších rychlostech. Při intezivnějším brzdění se jejich účinek dávkuje lépe.
EDIT: Brzdy jsem měl možnost vyzkoušet i na okruhu ve Vysokém Mýtě, kdy ani po delší intenzivní zátěži nevadly, i když poměrně dost smrděly.
ResumeI když Focus třetí generace má své mouchy, splňuje prakticky vše, co jsem od něj očekával a marně přemýšlím, jestli existuje jiný kombík nižší střední třídy, který by mi svým jízdním projevem vyhovoval víc. I když ve srovnání s předchozími generacemi Focusů přišel o trochu řidičského nadšení, dokáže být dobrým společníkem, který bezpečně, pohodlně, spolehlivě a s rozumnými provozními náklady dokáže dopravit svou posádku z bodu A do bodu B a přitom ještě pobavit řidiče. Pokud ale každý víkend potřebujete bleskurychle přestěhovat ledničku se spotřebou pod čtyři litry, musíte se holt porozhlédnout jinde…
Potěšilo mě - skvělé jízdní vlastnosti
- výkonný, kultivovaný a úsporný motor
- rozumný poměr peníze vs. muzika
- pořád dokáže být zábavný
Štve mě - není tak komunikativní jako předchozí Focusy
- vrzající plasty a některé nedořešené detaily v interiéru
- vlastně nic zásadního
sdílet
Spotřeba FORD Focus III Combi EcoBoost 92 kW / 125 HP
